 
   
    |
Bechyner Regenbogen - Stahlbetonbrücke über den Fluss Lužnici
Am Anfang 20. Jahrhunderts hat Bechyne die Eisenbahnverbindung mit Tábor erhalten, aber der Bahnhof befand sich am linken Ufer des Flusses Luznice. Seit den zwanziger Jahren wuchs der Bedarf an Verbindungen zu beiden Ufern, weil die alte Brücke in Zareci nur 2 m breit war und die Tragfähigkeit von 3 Tonnen den neuen Bedingungen nicht mehr entsprach. Die Kreisverwaltung hat 1922 nach einer neue Lösung gesucht und kam zum Entschluss, dass die neue Brücke auf der Höhe des Bahnhofs und der Stadt, an der engsten Stelle des Flusstals gebaut werden sollte. Am 11.September 1924 wurde an Ing. Dr. Ed. Viktor der Auftrag gegeben, ein Projekt vorzubereiten, bei dem gleichzeitig auch die Bahn bis in die Stadt verlängert werden konnte. In der Zeit, in der die Stadt 50 % Staatssubvention erhalten hat, wurde zum Vorsitzenden der Kreiskommission in Bechyne A.Kovar ernannt. Das Ministerium für öffentliche Bauten hat den Bau nach dem Projekt von Ed. Viktor am 15.11.1925 der Firma Hlava und Dr. Kratochvil in Auftrag gegeben. Zum Bauherr wurde die Kreisverwaltungskommission, die Aufsicht hatte der Rat des Ministeriums der öffentlichen Arbeiten Ing. K Siska. Bei der Durchführung des Baus wurde den tschechischen Technikern und Handwerkern die Gelegenheit gegeben, ihre technische Entwicklung und Fertigkeit zu beweisen. Um die Beschleunigung des Baus haben sich der Ministerrat Ing. Dr. V.Janak, Vorsitzender der Brückenabteilung des Eisenbahnministeriums Ing. Lauser und Ministerrat des Finanzministeriums J.Jaks verdient gemacht. Auf der Baustelle arbeiteten 400 Personen, davon 14 Monteure und Machinenbauer, 17 Schmiede und Schlosser, 56 Zimmerleute und Wagner, 30 Maurer und Betonarbeiter und andere Arbeiter von verschidenen Berufen. Bis heute staunt man über die Geschwindigkeit der damaligen Arbeit. Der Bau wurde am Ende des Jahres 1925 in Auftrag gegeben. In Mai 1926 begann man mit den Vorbereitungsarbeiten, die Bogenbänder mit Verstärkung wurden bis zum Anfang Dezember betoniert, die übrigen Betonierungsarbeiten waren bis zum Ende des Jahres 1927 fertig und im Sommer 1928 wurde die Brücke fertiggestellt. Zum 10. Jahrestag der Republik, am 28.10.1928 wurde die Brücke feierlich der Öffentlichkeit übergeben. Gleichzeitig wurde auch die Eisenbahn verlängert, in der Stadt ein neuer Bahnhof gebaut und eine neue Straße über die Brücke und weiter nach Oparany gebaut. Für den Bau brauchte man 2.200 cbm Holz für die Einrüstung und Schalung, 2.500 Tonnen Zement und 500 Tonnen Stahl. Für den Beton hat man Sand von Luznice und Schotter aus Cermak Steinbruch in der Nähe verwendet. Während des Baus ist niemand ums Leben gekommen und niemand hat eine schwere Verletzung erlitten. Die Maße der Brücke: Die Brücke besteht aus dem Bogenfeld und Seitenviadukten, Das Hauptfeld wird durch zwei Bogenbänder überbrückt, mit Schwibbogen verbunden. Die Spannweite des Bogens ist 90 m, die Höhe 38 m. Die Spannweite der Seitenviaduktfelder ist 13,50 m, die Maximalhöhe der Säulen ist 28 m. Zu den Gesamtkosten von 5.000.000 Kc (ca. 167.000 Euro) hat der Staat 50 %, das Land 20% und die Stadt 30 % beigetragen.
Bechyňská Duha- železobetonový most přes Lužnici
Bechyně dosáhla na počátku 20. století železničního spojení s Táborem, ale dráha končí na levém břehu Lužnice. Od dvacátých let se stále naléhavěji projevuje potřeba nového spojení obou břehů řeky, když starý železný most v Zářečí s dvoumetrovou jízdní dráhou a nosností do 30 q již nevyhovoval vzrůstající potřebě dopravy a průmyslu. Okresní správní komise v Bechyni uvažovala již od r. 1922 o způsobu řešení nového mostu a došla k přesvědčení postavit nový most ve výši obou rovin mezi železničním nádražím a městem, v nejužším místě údolí Lužnice. A tak bylo 11. září 1924 zadáno ing. dr. Ed. Viktorovi vypracování detailního projektu mostu s prodloužením elektrické dráhy přes nový most do města. V době prvních prací pro tuto stavbu, zejména získání 50 % státní subvence, byl předsedou Okresní správní komise v Bechyni A. Kovář, který v této stavbě spatřoval nejlepší výraz bechyňské samosprávy. Ministerstvo veřejných prací zadalo stavbu podle projektu Ed. Viktory dne 15.11.1925 firmě Hlava a dr. Kratochvíl. Stavebníkem se stala Okresní správní komise, hlavní dozor na stavbě měl rada ministerstva veřejných prací ing. K. Šiška. Provedení navrhované stavby se stalo příležitostí ukázat vyspělost a dovednost českých techniků a řemeslníků. O urychlení stavby se zasloužili ministerský rada ing. dr. V. Janák, přednosta mostního oddělení ministerstva železnic ing. Laušer a ministerský rada ministerstva financí J. Jakš. Na stavbě bylo zaměstnáno na 400 osob, z toho 14 montérů a strojníků, 17 kovářů a zámečníků, 56 tesařů a kolářů, 30 betonářů a zedníků, zbytek tvořili ostatní dělníci různých oborů. Dodnes budí úžas rychlý a plynulý postup stavby. Stavba byla zadána koncem roku 1925. S přípravnými pracemi bylo započato v květnu 1926, obloukové pasy byly i se ztužidly vybetonovány do začátku prosince 1926, ostatní betonářské práce byly zhruba provedeny do konce roku 1927 a stavba byla dokončena v létě r. 1928. Most byl slavnostně otevřen 28. října 1928 k 10. výročí samostatnosti republiky. Současně se stavbou mostu byla prodloužena železniční trať do nového nádraží ve městě a postavena příjezdní silnice přes nový most až k opařanské silnici v Bechyni. Ke stavbě bylo zapotřebí 2.200 m3 dřeva pro skruže a bednění, 2.500 tun cementu a 500 tun železa. Pro beton byl použit písek z Lužnice a štěrk z nedalekého kamenolomu Čermák. V průběhu celé stavby nepřišel nikdo o život a nedošlo ani k žádnému většímu úrazu. Rozměry mostu: Most sestává z hlavního obloukového pole a z postranních viaduktů. Hlavní pole je překlenuto dvěma obloukovými pasy, spojenými ztužidly. Rozpětí oblouku je 90 m, vzepětí 38 m. Vzdálenost obloukových pasů ve vrcholu je 6 m, v pase 8,25 m. Rozpětí přilehlých viaduktových polí je 13,50 m, nejvyšší výška sloupů je 28 m. Mostní konstrukce je železobetonová. Výška mostu od hladiny řeky je 50 m, celková délka mostu je 203,38 m. Na celkových nákladech stavby 5.000.000 Kč se podílel stát 50 %, země 20 % a město 30 %. |