 
   
    |
Kirche des Hl. Ägidius und der Jungfräulichen Königin Maria in Třeboň
Die St.-Ägidius-Dechantkirche wird als Pfarrkirche bereits 1280 erwähnt. Bei der Gründung des Augustinianerklosters im Jahre 1367 wurde sie zur Klosterkirche und ihr Umbau wurde zur selben Zeit wie der des Klosters vorgenommen. Das Presbyterium der Kirche wurde etwa im Jahre 1380 fertiggebaut und das Zweischiff wurde in den darauffolgendenden Jahren eingewölbt. Die Außenansicht der Kirche, obwohl sie volkommene Proportionen hat, sagt nur wenig über den Innenraum des Zweischiffes aus, das sich im Osten durch einen hohen reich profilierten Spitzbogen in das verhältnismäßig breite am Ende des 18. Jahrhunderts barock umgebaute Presbyterium mit zwei Feldern und Abschluß öffnet. In der Längsachse des Zweischiffes erheben sich vier schlanke Säulen, aus denen die Rippen der auf feinen hoch gestellten Konsolen gesetzten Wölbung auslaufen. Durch diese Einteilung sind 5 Paare von Wölbungsfeldern entstanden. Die Wände des Presbyteriums sowie des Zweischiffes an der der Straße zugewandten Außenseite sind mit einfachen Pfeilern und den sich regelmäßig zwischen ihnen erstreckenden hohen zwei- oder dreiteiligen Fenstern eingegliedert, die mit reichlichem Maßwerk versehen sind. Nur das westliche Feld hatte eine Rosette statt Fenster, die heutzutage mit einem späteren Anbau gedeckt ist. Inmitten der Südmauer befindet sich ein spitziges reich profiliertes Portal. Der Prismenturm in der Achse der westlichen Stirnseite hat einen Eingang mit einem spitzigen Bogen in der westlichen Mauer und kleine Fenster im ersten und zweiten Stock. Nach der Beendigung des Baus wurde die Klosterkirche mit einer Einrichtung hohen künstlerischen Wertes ausgestattet. Die Tafeln des Hochaltars, die ein Werk des sog. Meisters von Třeboň sind, zählen zu den Gipfelwerken der Malerei des letzten Viertels des 14. Jahrhunderts in Böhmen. Weiters waren es zwei bemerkenswerte Plastiken aus der Kalvariengruppe und eine Plänerstatue der Madonna aus der Zeit um 1450, die als die einzige in der Kirche geblieben ist. Beim Brand in der Stadt im Jahre 1781 zerstörte der fallende Dachstuhl über dem Chor teilweise dessen gotische Wölbung und der Chor wurde dann mit einem barocken Tonnengewölbe eingewölbt. Glücklicherweise litt die innere Einrichtung der Kirche nicht sehr vom Brand. Bei der Generalreparatur des Klosters und der Kirche in den Jahren 1897 - 1903 wurde der Kirchenturm regotisiert, der nach dem Brand eine Barockkuppel bekommen hatte. Die Altäre sowie die Mehrheit der anderen Einrichtung sind barock und stammen aus der 1. Hälfte des 18. Jhds., die Kanzel ist aus dem Jahre 1791. An den Wänden ist eine malerische Ausschmückung überwiegend aus der zweiten Hälfte des 15. Jhds. erhalten geblieben. Am Chor befindet sich eine Freske mit dem Thema des Jüngsten Gerichtes und am Eingang vom Chor in die Sakristei ein Teil der Freske von der Wende der 14. und 15. Jahrhunderte, die die Ankunft der ersten Ordensbrüder aus Roudnice nach Třeboň darstellt. Das Tympanon des südlichen Eingangs in die Kirche ist vom Bild der Krönung der Jungfrau Maria gedeckt. Auf dem Fußboden des Chors liegen Grabsteine der Fürsten- und Prälatengruft. An der Ostseite und am Südportal der Kirche befinden sich die Statuen der Hl. Augustin, Adalbert, Johannes von Nepomuk und Wenzel, die vor 1744 gefertigt wurden.
Děkanský kostel sv. Jiljí a Panny Marie královny vTřeboni
Děkanský kostel sv. Jiljí se připomíná jako farní již roku 1280. Při založení kláštera augustiniánů v roce 1367 se stal kostelem klášterním a s jeho přestavbou se začalo současně jako se stavbou kláštera. Presbytář kostela byl dokončen asi v roce 1380 a dvoulodí sklenuto v následujících letech. Vnější neobvyklá podoba kostela jen málo vypovídá o vnitřním prostoru dvoulodí otevírajícím se na východě vysokým, bohatě profilovaným lomeným obloukem do poměrně širokého presbyteria o dvou polích a závěru, které bylo koncem 18. století zbarokizováno. V podélné ose soulodí se zdvíhají čtyři štíhlé sloupy, z nichž vybíhají žebra klenby, usazené v obvodních stěnách na jemných, vysoko umístěných konzolách. Tímto rozdělením vzniklo pět párů klenebních polí. Stěny presbyteria i soulodí jsou na vnější straně, obrácené do ulice, členěny jednoduchými pilíři a pravidelně mezi nimi rozloženými vysokými dvoudílnými a třídílnými okny s bohatým kružbovím. Jen západní pole lodi mělo místo oken růžici, dnes částečně zakrytou pozdější přístavbou. Uprostřed jižní stěny lodi je lomený, bohatě profilovaný portál. Hranolová věž v ose západního průčelí má ve své západní stěně vchod s lomeným obloukem a v prvém a druhém patře okénka. Po dokončení stavby byl klášterní kostel vybaven zařízením vysoké umělecké hodnoty. Desky z hlavního oltáře, dílo tzv. Mistra třeboňského oltáře, náleží k vrcholným dílům české gotické malby z poslední čtvrtiny 14. století. Dále to byly dvě pozoruhodné plastiky ze skupiny Kalvárie a opuková socha Madony z doby kolem 1400, která z uvedených děl jediná zůstala umístěna v kostele. Při požáru města v roce 1781 padající krov nad kněžištěm pobořil jeho původní gotickou klenbu a kněžiště bylo poté zaklenuto barokní valenou klenbou. Vnitřní zařízení kostela naštěstí požárem mnoho neutrpělo. Při generální opravě kláštera i chrámu v letech 1897-1903 byla regotizována věž kostela, která byla původně po požáru zakončena barokní bání. Oltáře i většina ostatního zařízení jsou barokní a pocházejí z 1. poloviny 18. století, kazatelna je z roku 1791. Na stěnách se zachovala malířská výzdoba, pocházející převážně z druhé poloviny 15. století. Na kůru se nachází freska s námětem posledního soudu, u vchodu z kněžiště do sakristie část fresky z přelomu 14. a 15. století, znázorňující příchod prvních řeholníků z Roudnice do Třeboně. Tympanon jižního vchodu do kostela vyplňuje obraz Korunování Panny Marie. Na podlaze v kněžišti jsou náhrobní kameny knížecí a prelátské hrobky. Při východní straně a při jižním portálu kostela jsou umístěny sochy sv. Augustina, sv. Vojtěcha, sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava, zhotovené před rokem 1744. |