 
   
    |
Brichcín, Roman - Maler
Roman Brichcín gehört zu den Malern, deren Bilder sich bereits bei der ersten Begegnug intensiv ins Gedächtnis des Betrachters einprägen, die sich alarmierend und beeindruckend darstellen. Roman Brichcín ist in Plzeň (Pilsen) am 28. 10. 1958 geboren, wo er auch die Pädagogische Fakultät im Fach Kunsterziehung (unter Leitung des Dozenten Hes) absolviert hat. Ohne Beziehung zur Vergangenheit ist die Malerei von Roman Brichcín natürlich nicht. Des Künstiers Blick hat wahrscheinlich seine Wurzeln im Expressionismus. Nicht soviel im deutschen, sondern mehr im skandinavischen (E. Munch) und auch im französischen (G. Rouault). Der Maler reiht von Anfang an die Ziele und Ergebnisse seiner Arbeit in einen breiten Strom der neuen Tendenzen in der Malerei ein, die auf einen unkonventionellen Anblick, unmittelbaren Ausdruck und direkte Bewegung setzen. Von hier aus kommt der Akzent für die gesteigerte Offenheit und Spontaneität des Malens, die auf alle Stilbildung gerichteten Gesetzlichkeiten verzichtet. Die handschriftliche Spontaneität bis zur Grobheit, genauso wie die Kontrastfähigkeit der koloristischen Lösung kommen in den Bildern schon in den Jahren 1985/86 zur Geltung. Nach und nach prägt sich die Fähigkeit aus, mit der unmittelbaren Sprache der Farben und Töne zu sprechen. Davon zeugen eine Reihe von Bildem wie z. B. "Die blauen Signale". Jetzt dehnt sich der in allen Gemälden existierende koloristische Aufbau zu Kontrasten und konzentriert sich zu expressiven Akkorden. Die Malerei von Roman Brichcín wird raubgierig und aggresiv, verliert aber nie das Gleichgewicht. Sein ganzes Werk ist die individuelle Aussage eines Menschen, der von Konflikten der Zivilisation und seiner eigenen Person verletzt ist, und es trägt vom Anfang an autobiografische Merkmale.
Brichcín, Roman - malíř
Roman Brichcín patří k malířům, jejichž obrazy se naléhavě vtiskují do paměti od prvního setkání. Jeho práce jsou intenzívní a zneklidňující, přitom působivé a sdílné. Narodil se 28. října 1958 v Plzni, kde studoval Pedagogickou fakultu - obor výtvarné výchovy (pod vedením doc. Milana Hese). Roman Brichcín se od počátku záměry i výsledky své práce zařazuje do širokého proudu nových tendencí, jejichž nástup od rozmezí sedmdesátých a osmdesátých let orientuje vývoj architektury a výtvarného umění ve světě. Jeho dílčí programy a metody, postupy a prostředky jsou nyní radikálně opouštěny ve prospěch spontánní a pravidly nevázané malby, jež sází na nekonvenční pohled, bezprostřední výraz, přímé gesto ruky se štětcem. Prvenství patří italské transvangardě, jak ji deklaroval kritik A. Bonito Oliva, ale vedle ní se záhy uplatňovali němečtí Die neuen Wilden, obdobní tendence se objevovaly ve Francii v okruhu Figuration libre i v ostatních evropských zemích. Malba Romana Brichcína působí dravě až agresivně; ač se místy stupňuje k dramatičnosti až furiosu výrazových prostředků, nikdy neztrácí uváženou míru rovnováhy, byť leckdy na ostří nože. Některé z obrazů nejenom v tematice, ale také v pojetí jdou až na únosnou hranici patosu, ale Roman Brichcín je si toho nebezpečí obezřetně vědom. Vždyť malování v jeho představě je záležitostí subjektivní zkušenosti, v noetickém psychologickém i etickém smyslu; obraz jako vyjádření duševního rozpoložení, jako svědectví podstupovaného zápasu, jako zpověď osobní trýzně; ne nadarmo se tu připomíná aristotelovský pojem katarze. Ale zároveň se tu neustále a především usiluje o pojetí obrazu jako subjektivního poznání a výklad reality, jako mytologie věcí a dějů světa. Přitom umělcovo úsilí se soustřeďuje - podle vlastních zápisků - k tomu, aby se "malování stalo svědkem Jakubova zápasu s Andělem, onoho střetávání lidského a pozemského, hloupého chtění člověka a moudrého božího srážení na kolena do propasti poznání". |